Pro fanoušky Arsenalu je jeden den během fotbalové sezony významnější než jiné – den, kdy je jisté, že Tottenham, jejich úhlavní rival, v Premier League nenajde cestu před ně. Tento aktuální stav rivality se radikálně proměnil v letech 2016 až 2022, kdy Tottenham zažíval úspěchy, zatímco Arsenal stagnoval. Nyní se situace otočila a Gunners opět získali převahu, což fanoušci hojně oslavují a nezapomínají připomenout, že „vyhráli ligu na White Hart Lane“ – titul, který získali bez jediné porážky právě na stadiónu svého rivala.
V Chelsea se rivalita s Tottenhamem manifestuje v oblíbené hymně „Liquidator“, jež se hraje při nástupu hráčů na hřiště, kdy fanoušci skandují „We Hate Tottenham, Chelsea!“. Sociologické studie ukazují, že pro většinu fanoušků Chelsea je Tottenham hlavním protivníkem, a to i přes historické souboje s Arsenalem.
West Ham United cítí k Tottenhamu podobnou nenávist, která sahá až téměř 130 let do minulosti. Pro fanoušky Hammers jsou Spurs tradičně hlavním konkurentem v rámci anglické ligy. Tato rivalita vychází často z úspěchů soupeře a vzájemného pocitu nadřazenosti či arogance. Ironií je, že Tottenham, byť historicky významný a s bohatou historií, čelí kritice za nedostatek současných úspěchů – poslední ligový titul vyhráli v roce 1961 a FA Cup v roce 1991.
Dokonce se proslýchá, že Tottenham je považován za nejméně oblíbený londýnský klub kvůli pověsti, že se snaží usadit mezi velké kluby bez skutečného důvodu. Mark blízkosti rivalit s Arsenalem, Chelsea a Manchesterem United vidí Daniel Pišťák, fotbalový analytik, jako klíčový faktor pro porozumění antipatiím vůči Spurs.
V posledních deseti letech byla Tottenhamu předpovězena role ve „velké šestce“ anglického fotbalu. Tato skupina zahrnuje ty ekonomicky nejsilnější týmy, mezi nimiž se Spurs snaží nalézt své místo. Ovšem nedostatek trofejí otáčí pohled veřejnosti a evropského fotbalu na Tottenham jako na klub, který je „lepší než zbytek“, ale ne dost silný, aby rivalitě skutečně konkuroval velkým týmům.
V letošním roce Tottenham vyhrál Evropskou ligu, což znamenalo přerušení sedmnáctiletého čekání na trofej. Avšak pouze čtyři výhry na domácím hřišti v tomto kalendářním roce poukazují na jejich nevyrovnanou výkonnost, kterou fanoušci a ostatní kluby čelí s ironií.
Fanoušci klubu s kohoutem ve znaku čelí neustálému posměchu a sarkasmu ze strany ostatních klubů a jejich fanoušků. Hláška o Tottenhamu z úst Sir Alexe Fergusona, že „je to Tottenham“, se stala symbolem vzájemného opovržení a ryzí rivality na anglických fotbalových trávnících. Tato situace se ve světě fotbalu pevně zakotvila a Tottenhamu bude i nadále připomínána jak prostřednictvím úspěchů, tak i pro jejich časté neúspěchy.


